Pocity - 21.I já mám city

18. dubna 2013 v 17:25 | Bella-Kejtý<3 |  Pocity
Ahojky :)! Omlouvámn se, že jsem tu 2 dni enbyla, ale nějak jsem neměla na blog čas nebo chuť. taky u vás bylo tak krásně? U nás bylo úžasně. Třídní scůzky dopadly dobře. Mamka se dozvěděla to co už věděla odemě dávno. Navíc se dozvěděla, že 2. a 3. května máme ředitelské volno :) Super! :)


Z pohledu Veronici:
Uplynulo už pár dní co přijela Destiny. Čas nepřetržitě letí vpřed a škola nám už začíná zítra.To je skoro nemožné.Á jak já jsem ráda,že jse neměla tak obrovský seznam jako měla Lenka,která z toho už doopravdy šílela.Zasměju se u té vzpomínky.Dlouho jsem přemýšlela o tom co mě čeká a jestli pro mě někdy přijde Dominik do školy,ale nejhorší by bylo asi kdyby tak začal chodit.To bych se asi zbláznila a ihned bych tu školu opustila.A s velkou radostí.Sednu si na postel a kouk nu se pod postel. Co tu dělá můj starý deníček? Vezmu ho a začnu si ho číst.Je z doby kdy mě proměnili v poloupírku.Tak zvanou zcela upírku podle jejich slov.Přečtu si kousek z jedné stránky: ,,Milý deníčku,každý se mě bojí a kašle na mě každý.Říkají mi,že jsem bez cenná a hnusná.Nevím co jsem jim udělala,ale jestli budu mít šanci oplatím jím to.Nechámu jak mě mohli zradit.Jak mě mohli tak zranit rodiče a kamarádi? To si odnesou..''Dočtu větu a zarazím se.To jsem psala vážně já? Snažím se tomu nevěřit i když si na to moc dobře pamatuju.Zavřu deník a dám ho na stůl.Cítím jak mi tečou slzy.Utřu si je. Slyším jak někdo otevře dveře.,,Veronico?'' Řekne potichu Samanta..
,,Ano?'' Řeknu potichu..
,,Co se děje zlato?'' Řekne Sam a jde ke mně blíž..
,,Vůbec ne.'' Zašeptám,ale nepřemůžu můj smutek a začnu brečet..
,,No tak Veronico proč brečíš?'' Řekne Samanta a obejme mě..
,,Neřeš to je to minulost.'' Řeknu hnusně..
,,Veronico!Laskavě mi řekni co ti zase je!'' Zvýší hlas Samanta..
,,To ty v životě nepochopíš!'' Řeknu ,vytrhnus e z jejího objetí a běžím pryč…
..Veronico.Počkej.'' Zavolá za mou Matěj a Patrik..
,,Nechte mě všichni být!'' Vykřiknu s brekem a běžím do lesa..
Cestou běžím.Zastavím se v lese a sednu si pod strom. Obejmu si kolena a začnu brečet ještě víc.,,Si tam ubohá.'' Řekne Dominik,který stojí opodál za stromem..
,,Tak proč mě nezabiješ.Máš možnost.'' Řeknu a stále brečím..
,,Je mi Tě líto Veronico.'' Řekne Dominik..
,,Proč?'' Řeknu a kouknu na Dominika,který se rychle přemýstil přede mně..
,,Stále Tě miluju a to se nezmění.'' Řekne Dominik a nakloní se ke mně,aby mě políbil…
,,Vážně?'' Zašeptám…
,,Jo.'' Řekne a políbí mě..
,,Počkej.'' Zarazím ho..,,Nechtěl si mě a Destiny náhodou zabít?'' Řeknu a zavrtím hlavou..
,,Už ne.'' Řekne a utře mi slzy z očí..
,,Miluju Tě.'' Řeknu potichu..
,,Já taky.'' Řekne a políbí mě..
Taky ho políbím a obejmu ho.Pomůže mi se zvednou a jde se mnou pomalu domů. Propleteme svoje prsty a jdeme domů.Když dojdeme domů rozloučíme se a jdeme každý k sobě domů.Rychle jdu do pokoje a sednu si na postel.Začnu přemýšlet o celém dnešku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annie-Anny Annie-Anny | Web | 18. dubna 2013 v 18:40 | Reagovat

Ano, někdy opravdu na blog CHUŤ NEMÁM!:DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama