Pocity - 15. Hups!

15. dubna 2013 v 8:52 | Bella-Kejtý<3 |  Pocity

z Pohledu Veronici:
Přijedu domů,vystoupím z autu a zamknu ho.Vejdu dovnitř a naštvaně prásknu dveřmi.,,Co se děje Veronico?'' Řekne Sma a koukne na mě..
,,Nic vůbec nic.Jen je Dstiny upoírka a nesnáším jí čímdál víc!A ještě jsem si kvulí zlomila podpatek.''Řeknu naštvaně..
,,No tak už zase myslíš jen na sebe.''Řekne Sam..
,,Jo zase.''Řeknu a jdu nahoru do svého pokoje..
Otevřu dveře od pokoje.Vejdu do pokoje a zase prásknu dveřmi.Zase?Já tomu nevěřím.Vždy jsem na ně brala ohledy.Snažila jsem se jí pomoc.A tohle?Já jsem sobecká?Za to mi někdo doopravdy zaplátí!Sundám si své polorozpadlé boty an podkapadnu a hodím je do koše.Sednu si na postel a začnu koukat z okna.Asi teď nejspíš dole tancují veselý taneček.A určitě se k nim teď přidali i Matěj a Lenka.Někdo mi začne klepat na dveře.,,Kdo co chce?'' Řeknu stále naštvaně..
,,Lenak můžu dál?''Zeptá se potichu..
,,Nechte mě všichni být.Už nechci o Destiny nic slyše!'' Řeknu naštvaně..
,,Ne nechám.Já ne.'' Řekne a vejde do pokoje..
,,Odejdi!''Vyhrknu a sklopím oči..
,,Hele já se nenechám odbít co ti přelítlo přes nos?'' Řekne..
,,Nic.Jen jsem podle Samanty sobecká!A nech mě na pokoji.'' Řeknu a kouknu na ní..
,,Hm.''Řekne a odejde..
No sláva konečně klid.Lehnu si na postel a začnu přemýšlet.Zase někdo zaťuká.,,Kdo zas otravuje?''Zavolám a kouknu ke dveřím..
,,No dovol já neotravuju.''Řeken Matěj..
,,No jassně.Určitě,tomu tak věřím.''Odseknu..
,,Ha ha můžu?''Zeptá se..
,,Ne a nech mě být.''Řeknu a kouknu z okna..
,,Fajn.''Řekne a slýším jak odchází..
Vezmu si další boty z mého šatníku.Ale ne na podpadku a vyskočím zase z okna ven.Jdu rovnou do lesa.Když přijdu do lesa začnu se procházet.Proč je všechno tak jiné?Proč jsem se zrovna já musela stát upírkou?Hlavou s emi honí tyhle otázky,ale problém,že si na ně neumím odpovědět.A když jsem se snažila ochránit před tímhle Destiny stejně se to stalo.Vsadím se,že je buďto upírka nebo poloupírka.Moc dobře znám jaký je to pocit.I já jsem poloupírka a není to hezký pocit.Obzvláště když musím předstírat to,že sjem upír,který se živí krví zvířat.Dobrá naučila jsem se to,ale stejně se mi stále zvedá žaludek.A zvedá se mi žaludek jen při vzpomínce, na to jak sjem se stala poloupírem.Chodím po městě.Projdu kolem jedné výlohy s oblečením.Ani se na něj nějak nepodívám.Cítím jak mě někdo silou chytne za raku.Otočím se a zděsím se. ,,Tak co Veronico vidíš mě ráda?'' Řekne s hrozivým smíchem Dominik..
,,Co..co tady děláš?Nemáš být mrtvý?''Zašeptám a kouknu se mu do očí..
,,Tvoje nenávist mě oživila.''Řekne a rozhlídne se jestli tu někdo není..
,,To není možné.''Zašeptám..
,,Je a tohle máš az tu vraždu.''Řekne a dá mi pěstí..
,,Ne není..''Řeknu zlomeným hlasem a začnu brečet..
,,Tohle je tak hezké.'' Řekne mile..
,,Ne neni!'' Pořáád brečím,vzchopím se a vytrhnu se mu..
,,Tahle od tebe není hezké..''Řekne Dominik..
,,A od tebe snad jo?''Řeknu a začnu rychle běžet domů.
Začne běžet za mnou,protože je pořád oslabený není tak rychlý jako já.Rychle proběhnu lesem a běžím domů.Když doběhnu k domovním dveřím přijde mi esemeska.Stojí v ní:''Jestli něco někomu ekneš zabiju tě a nikdo ti nepomůže.Najdu tě kdekoli.''
Vejdu dovnitř a všichni se na mě podezíravě podívají. ,,Nechte mě být.'' Řeknu s nuceně tvrdým hlasem a znovu se slzami uteču do pokoje. Zamknu dveře od pokoje a zavřu pevně okno. Sednu si pod oknu a obejmu si kolena. Pořád brečím a nedokážu přestat. Mám z toho strach.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama