Destiny a její život - 6. Menší pochyby o mém narození

13. dubna 2013 v 15:10 | Bella-Kejtý<3 |  Destiny a její život

Cestou domů jsem se courala,abych jim nebyla moc na očích.Věděla jsem,že táta přijede v sedm,ale v tu dobu já už musím být doma.Sednala jsem si ke stromu.Přemýšlím jak to mám udělat,aby si mě aspoň trochu sami od sebe všímala.Nechápu proč sem se vůbec narodila.Každý se stará jen o Dennise a ten se o mě zajímá jen když mě vidí.To je život.Sedím tam a přemýšlím co mám dělat.Nechápu asi ještě hodně věcí,které asi nikdy nepochopím.Zvednu jse a jdu domů.Vylezu na strom a sednu si na okno.Jdu si pro deníček do kterého si všechno zapíšu.Zapíšu si tam: ''Dneska 17.března jsem každým dnem jsem více úražlivá a naštvaná na mámu.Čím to je? Tím,že si mě vůbec nevšímá?To se mi zase musí hroutit vše pod rukama?Včera se rozbila váza,kterou jsem uklízela.To byl asi jediný moment o kterém máma nevěděla a i kdyby to udělal Denis.Mohla bych zato opět já jako vždy.Když jsme sem přijížděli,přijížděla jsem i s pocitem,že se to všechno změní,ale ono zase nic.Nesnáším ten pocit se kterým skoro pořád žiju.Pocit toho,že jsem nedůležitá osoba,kterou nikdo nemá rád.Zajímalo yb mě jestli tady narazím na Kubu,který je asi jediný kdo se smnou baví a má mě rád jako kámošku doufám.'' Když jsem to dopsala ukápla mi slza.Na všechno jsem si vzpoměla na to jaký je můj život.A co se dělo když jsem byla malá.Jak se káždý hádal.A uvědomila jsem si,že být jedináček by bylo někdy fajn.V tom mi bráha vtrhnul do pokoje.
''Kde jsi jako Destiny byla?Máma ti volala!'' Začne křičet Denis...
''Tak za prvé Ahoj..za drhé v pokoji neboj přišla jsem asi před hodinou,ale nikdo si mě nevšímá jako vždy!'' Křiknu a začnu brečet.
''Ségra..promiň.'' Řekne Denis a obejme mě..
''Ani nevíš jaký to je když si Tě nikdo nevšímá.'' Řeknu se slzami v očích..
''Tuším jaký to je.''Řekne a koukne se na mě..
''Ne ani netušíš jsi o dva roky starší zítra mám narozeniny a máma si an to ani nevpomene!'' Vyhrknu ze sebe..
''Už zítra?'' Ptá se nevěřícně Denis..
''Jo už zítra mi bude 15.'' Kouknu do země..
''To je mi líto,že jsme na to zapoměli..'' Odpoví Denis..
''Můžeš mě nechat na pokoji? Chci být sama.'' Řeknu a koukám z okna..
''Jo fajn.''Řekne a odejde..
Nevěřila jsem tomu,že na mě s narozeninami zase zapoměli.Zítra mi bude 15 a nijak jsem si život neužívala.Šla jsem spát,protože jsem byla ospalá.Usla jsem..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama