16. Změna

5. dubna 2013 v 15:27 | Bella-Kejtý<3 |  Milostný trojúhelník
Ahojky, jak se vede? Mám tu další číst povídky. Řekla bych, že tu přibyde možná tak ještě 10 kapitol a bude konec :( :D

Z pohledu Veronici
Kéž by tu byla Destiny. Možná by mi poradila co a jak. Jsem bezmocná. Moje city a pocity si se mnou hrajou, jak s nějakou hračkou. Ale já je nesmím nechat vyhrát. Nikdy nikoho nade mnou nenechám vyhrát. Lituju toho, že jsem Destiny ze začátku nesnášela, ale bála jsem se, že by už nic nebylo takový jako dřív. Ale místo toho jsem se stala mrchou, která už nic nedovede a všichni ( i její rodina) se k ní začali obracet zády. Moc dobře si pamatuju den, kdy jsem si řekla a DOST. Už takováhle nikdy v mé existenci nebudu. Radši bych se dobrovolně probodla kolíkem ze dřeva, než být zase taková jako předtím.
Do mého pokoje vejde Lenka celá ubrečená. ,,Proboha, Leni co se ti stalo?'' Zvednu se a rychle se přesunu k brečící Lence..
,,M - Matěj mi vlepil pěstí, protože jsem mu neodpověděla na otázku.'' Vykoktá ze sebe..
,,Cože udělal? Na to nemá právo jen tak tě mlátit!'' Zavrtím vzteky bez sebe hlavou..
,,To, ale není on. Chová se jako někdo jiný. Od doby co se vrátil.'' Podívá se na mě a pak ke dveřím..
,,Myslíš, že se za něj někdo vydává?'' Zašeptám..
,,Ano. Ani nevěděl moje Jméno a byl udiven, že jsme sourozenci. Přijde mi, jako by byl stále v minulosti. Vždyť i kdyby sebe víc nesnášel Destiny, tak by na ní nevyjel s tím, že mi odpověděla, že je v pohodě. '' Sedne si na křeslo..
,,Počkej. Ty si myslíš, že se do něj něco převtělilo?'' Zakřením se při té představě..
,,Ne to si nemyslím, myslím si, že se za něj někdo vydává.'' Protočí oči nad mou nechápavostí..
,, V jeho těle?'' Podívám se na ní..
,,Ne ve svém těle. Někdo může měnit přeci podobu. Třeba VEGS!'' Vyhrkne..
,, Ne VEGS je sice dost ubohý, ale i na něj je to dost ubohý. To by potom mohl být i král ubožáků a menší ubožáci, by se mu mohli klanět.'' Zasměju se nad tou představou..
,, Tak měniči. Veronico já jsme zoufalá.'' Zašeptá..
Kleknu si k ní ,, Tak za prvé nic se ti nestane, slibuju a za druhé nebuď zoufalá, všechno už si bereme do vlastních rukou já a Kristen. Máme v plánu ho sledovat a tak potvrdíme i nějakou z tvých teorií. I když dost silně pochybuju, že nějací měniči ještě existují, protože asi před 98 lety vymřeli, kvůli životním podmínkám, ale možnost to taky je, ale ať to je cokoliv, tak tě před tím ochráním. Slibuju.'' Vezmu jí za ruku
,,Veronico já ti věřím, ale záleží mi na něm a jestli něco udělá Destiny - ''
Skočím jí do řeči ,, Ehm… Destiny jela zpátky domů nebo k Esmeraldě, teď nevím, ale Kristen k ní přišla, když se balila.''
,, Páni, nic mi neřekla. Asi jsem ta poslední, která se něco dozví.'' Řekne zklamaně..
,,Ne nikomu to neřekla. Nechtěla nám ublížit. Ani Kristen to nevěděla a to, že ta ví skoro všechny jako první.'' Řeknu s nadějí..
Lenka se na mě podívá, jak by mi nejradši vlepila facku. Vlastně bych si jí dala moc ráda sama. Kdyby mi jí dala asi bych se vůbec nedivila. V celém mém životě -existenci- jsem jí nelhala a proč jí teď lžu. Kristen to věděla, věděla, co chce Destiny udělat a ještě jí v tom podporuje. Měla nám to říct Destiny nebo Kristen a ne nám lhát obě. Nedokážu lhát Lence. Ne musím to vydržet. Nesmí být smutná. Jak jí mám dát naději? Tím, že sem přivedu Destiny? To by se mi asi nepodařilo. Destiny má svůj život, nedivím se jí. Má na to právo a Lenka se s tím prostě musí smířit. Proboha ani jí nelžu. Prostě jí jen dodávám - nebo se o to snažím - naději, že se sem vrátí, kterou dávám vlastně i sobě. Zatraceně! Kvůli Lence musím být silná a neztrácet hlavu. Být uklidněná a tuto náladu předávat dál, ale jak to mám asi udělat? ,, Lenko. Prosím slib mi jednu věc.'' Podívám se na ní se slzami v očích..
,,Jakou a co se děje?'' Podívá se na mě jako bych se zbláznila..
,,Ať se stane cokoliv, budeš silná a opatrná. Nechci, aby se ti něco stalo.'' Zvednu se..
,, Dobře, ale kam jdeš? Veronico prosím neopouštěj mě. Nechci být na všechno sama.'' Zavrtí hlavou a ukápne jí slza..
,, Já a Kristen budeme pár dní mimo město. Budeme dělat plány a nejspíše, pojedeme za Destiny, jestli by nám naposledy nepomohla. A já potřebuju, aby si tu zůstala a každý den, nebo každou chvíli, kdy to bude možné, mi volala a informovala mě o tom, co dělá Matěj. A neboj, nejsi sama.'' Pousměju se na ní, vezmu si svou oblíbenou koženou bundičku a odejdu z místnosti do lesa..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | 5. dubna 2013 v 16:14 | Reagovat

Bude mi za tvojou poviedkou smutno... ale musíš mi sľúbiť. že tvojmu písaniu nebude koniec, že aj keď to bude niečo iné ako Destinin príbeh... :)
Kapitola bola skvelá, Veronicu mám zo všetkých rozprávačov najradšej. :)
Teším sa na ďalšiu časť..

2 Bella Cullen Bella Cullen | Web | 5. dubna 2013 v 17:31 | Reagovat

Bude se mi po tvé povídce stýskat...vážně skvěle píšeš..takhle kapitola je také naprosto úžasná...těším se na další část ;-)

3 *Wampi-Rebels* *Wampi-Rebels* | Web | 5. dubna 2013 v 19:21 | Reagovat

Akosi rýchlo, píšeš užasne príbehy :-D

4 Annie-Anny Annie-Anny | Web | 5. dubna 2013 v 19:35 | Reagovat

kolik příběhů napíšeš tak za měsíc? A kolik za den;)

5 Chloé Chloé | Web | 5. dubna 2013 v 21:35 | Reagovat

Som veľmi rada, že si ma zobrala do affs! :)) Ďakujem... ;-) :)*

6 Angela Angela | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 11:39 | Reagovat

Hezky píšeš! :) Budu si muset přečíst předešlé kapitoly, hodně mě to zaujalo. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama